Čeští svobodní zednáři ve XX. století

Podrobné dějiny zednářských lóží v českých zemí, a zvláště v Praze od počátku 20. století do roku 1951, kdy zednářství v Československu zaniklo.Cenné líčení dějin českého zednářství sepsané na základě obvykle badatelům nepřístupných tištěných i archivních pramenů. Autorka vyvrací nepřátelskou, zejména katolickou, protizednářskou propagandu o údajném politickém a ekonomickém lobbování českých zednářů, citujíc archivní materiály. Jsou to především písemné pozůstalosti českých zednářů, tj. jejich korespondence a deníky, do nichž si zaznamenávali své dojmy z činností lóží. Podle autorky byly vlastně lóže Komenský a Národ i jejich odnože zájmovými spolky vysokoškolských profesorů, několika politiků (např. E. Beneš), umělců (A. Mucha), knihovníků (J. Thon, J. Volf) a jiných příslušníků elity českého národa, které však neustále zápasily s nedostatkem spolkových peněz a občas pořádaly pro své členy bankety či tajuplné ceremoniály. Jejich pravá zednářská, tedy filantropická činnost se plně rozvinula až ve 30. letech. Za fašistické okupace ji sami zastavili. Po válce se sice lóže se svolením Národní fronty obnovily, ale protože se o ně začala zajímat Státní bezpečnost, rozhodly se 1. dubna 1951 o ukončení své činnosti. Německých lóží si autorka všímá jen okrajově, protože s výjimkou let 1936-1938 s českými nespolupracovaly. Kniha je provázena snímky zednářských tiskovin v textu a doplněna podrobných poznámkovým aparátem, jak s citacemi, tak i s dokreslením hlavního textu, dále přehledem pramenů a literatury, slovníčkem základních pojmů a symbolů a jmenným rejstříkem.

skrýt popis