Dějiny a současnost 9/2020

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, listopad je plný „českých“ výročí – za všechny připomeňme úmrtí Jana Amose Komenského, kterému jsme se věnovali v říjnovém tematickém bloku, a také bitvu na Bílé hoře, jíž v tomto čísle pokračuje seriál o českém stavovském povstání. Ve druhé polovině 19. století historik Jaroslav Goll konstatoval, že si nedovede představit Čecha kterékoli konfese či politické orientace, jenž maje vypravovati o tom, co následovalo po Bílé hoře, by zůstal zcela klidným a chladným, spokojuje se pouhým vysvětlením, jak tyto věci přišly… Jak je tomu dnes? Nechává nás už Bílá hora chladnými? Našli jsme jiný tmelící, či naopak rozdělující moment? V poslední době se napříč světem – od USA po Bělorusko – mluví o „rozdělené společnosti“: politicky, názorově, sociálně… ĎaS obrátil v listopadovém tematickém bloku pozornost běloruským směrem. Naše rozhodnutí věnovat se soustředěně této zemi umocnilo i konstatování A. Lukašenka, poté co se nechal prohlásit vítězem letošních prezidentských voleb, že běloruská opozice má své centrum mimo jiné na území České republiky. Jak a proč Bělorusové žili a žijí v cizině a jaká je „česká stopa“ v běloruském dějinném příběhu 20. století? Autoři článků odkrývají mnohé souvislosti. Kromě specialistů na běloruské dějiny (D. Kolenovská, A. Marková, M. Plavec) přispěli svými postřehy také studenti FSV UK, kteří v Bělorusku během posledního roku pobývali. A pak je tu ještě jeden důvod, proč jsme se zaměřili právě na tuto část světa – je to téměř třicet let od rozpadu Sovětského svazu. V příštím roce nás tedy čeká nejedna analýza dějinných podrobností i k tomuto tématu.

skrýt popis