Truchlozpěvy, rady a nápady, kteréž člověčenstvu všemu, zvláště pak lidu českému přenešťastný sepsal tvor Emanuel Pyšišvor.

Roku 1875 zeptal se anonymní recenzent: „Kdo ví, kdo je tím přenešťastným pitomou, popleteným světa tvorem, jenž bez nejmenší hodnoty vnitřní poučuje zde veškeré člověčenstvo?“ Redaktor Vilímkova nakladatelství Jaroslav Janeček se ještě v roce 1937 domníval, že tím žalostným pěvcem je nejspíše administrační úředník Vilímkovy firmy František Andrlík, „postava opravdu tesklivě samotářská a groteskními, jmenovitě milostnými osudy zkrušená“.
Je jisté, že za nešťastného světa tvora se vydávalo více autorů, neboť takto podepsány vycházely kramářské tisky, říkali si tak příležitostní deklamátoři, vystupovali pod tím jménem někteří kupletisté, pyšišvorovsky se vtipkovalo v uměleckých kavárnách a ve stolních společnostech. Je v tom všem hodně nejistoty, ale ať už byl počet těch přenešťastných a ženiálních světatvorů jakýkoliv, hlavním Pyšišvorem, pyšišvorem ze všech pyšišvorů nejpyšišvorova­tějším nad veškerou pochybnost zůstává Josef Hubáček.
Jeho dílo znovuobjevil editor knihy Ivan Wernisch.

skrýt popis