Hebrejská kniha mrtvých

Kabalistický výklad života a smrti člověka. Tóra, tj. Starý zákon v židovské tradici, v užším smyslu pak jejích prvních pět (resp. šest) knih, zvaných Pentateuch (resp. Hexateuch). Tento ústřední text judaismu je analyzován v duchu jednoho z okrajových, velmi specializovaných, směrů židovského náboženství. Výklad Bazak (tj. Blesk) byl původně určen vskutku pokročilým znalcům Písma.

V Hebrejské knize mrtvých líčí Zhenya Senyak putování duše mezi životy a její konečný návrat ke stvořiteli Všehomíra. Je to strhující vyprávění o zkouškách, strastech, obětech a lásce, jenž ukazuje cestu k osvobození duše z koloběhu životů.
Každý zná příběh o národu, jenž byl zotročen a později zázračně osvobozen, aby po krutém strádání na poušti překročil řeku a usadil se v zaslíbené zemi. Prvním zastavením Hebrejců je starobylé město Gilgál, Kolo, což je hebrejský termín pro reinkarnaci. V Hebrejské knize mrtvých je právě reinkarnace ústředním motivem: kvůli ní byla podniknuta úmorná cesta přes poušť, na níž se má duše osvobodit, aby mohla znovu sestoupit do těla v pozemském světě Asija a konat tam dílo Boží.
Narážky na reinkarnaci nalézáme na nejrůznějších místech hebrejské bible, dokonce i v Talmudu. Zmiňuje ji též antický historik Josephus Flavius v dílech Starožitnosti židovské a Válka židovská. V období po uzavření Talmudu byla nauka o gilgálu přijata Karaity a když se ve 12. století objevila tajemná kniha Bahir, byla tato nauka považována za samozřejmost a stala se klíčovým pojmem kabaly.
Hebrejská kniha mrtvých přibližuje židovské náboženství z jeho méně známé stránky. Vychází ve výpravné podobě, doplněna informativním úvodem Hustona Smithe, profesora religionistiky na univerzitě v Berkeley, a zasvěcenými úvahami rabína Jonathana P. Slatera z New Yorku.ují

skrýt popis