Pozemské mocnosti, Politická náboženství od Velké francouzské revoluce do 1. světové války

Ve velkolepém panoramatickém záběru onoho dlouhého evropského století od Francouzské revoluce (1789) do pruského masakru civilistů ve Flandrech (1914) líčí významný anglický historik politický zápas křesťanských církví s emancipačním, liberálním národním státem na pozadí humanistických kultů – Robespierrova jakobínského deismu, comtovské Velké bytosti lidstva, saint-simonovského a marxistického beztřídního ráje budoucnosti – s jejich zatím ještě komickou, protože předtotalitní občanskou liturgií a rituály odvozenými z křesťanství.

Politická náboženství měla paradoxně původ v racionalismu osvícenství, tedy v osvícenském kultu člověka, osvěty a rozumu, z něhož vychází i prakticky celá historiografie 20. století, která považuje náboženství za pouhou dekoraci socioekonomického vývoje, aniž by zaregistrovala, že se sekularizovala pouze Evropa. Klíčem k porozumění evropskému vývoji je právě rozumářská utopická víra v dokonalé společenské uspořádání, jež zatratila křesťanskou transcendenci i posmrtnou spásu a stává se vražedným plánem na totální přestavbu tohoto světa – předznamenaným už jakobínskou genocidou ve Vendeé. Burleigh názorně dokládá, jak v kotli pozemských ideologií ve století stále ještě křesťanském dozrávaly plány, z nichž se později zrodila dvojčata nacionálního a internacionálního socialismu. Dílo na výsost aktuální možná povede i k zamyšlení nad budovatelským plánem nové Evropy.

skrýt popis