Od Zalmoxida k Čingischánovi

Rumunský religionista sleduje vývoj mytologické tradice a folkloru ve své vlasti od starověkých Dáků až po naše století. Srovnávací studie se zaměřuje na zkoumání jevů, které naše civilizace považuje za archaické (např. legendy, náboženské představy, mýty, kulty, symboly).

Známý autor se věnuje archaickému kulturnímu dědictví v evropských i mimoevropských mýtech, rituálech a zvycích. 

Jak přišli Dákové, podle praotce evropského dějepisu Hérodota „nejstatečnější a nejspravedlivější" z Thráků, ke svému rodovému jménu, které znamená „vlci"? Je možno považovat Zalmoxida, původně prý Pythágorova otroka, za boha země s mysterickým kultem? Jak si vysvětlit „únavu Boha“ v některých lidových kosmogonických mýtech na Balkáně, ale i ve střední Evropě a v Asii? Co soudit o úloze rituálního lovu v hájích spojených se založením osady, města či státu?Jakou úlohu hraje lidská oběť při stavebních rituálech? Mohl na rumunském venkově přežít šamanismus či kult bylin „života a smrti“? Je odevzdanost pastýře tváří v tvář smrti v nejznámější rumunské lidové baladě Jehnička osudovým povahovým rysem celého národa? Na tyto a mnohé jiné otázky odpovídá Eliade s erudicí a elegancí sobě vlastní, osvětluje je na základě studia archaického kulturního evropského i mimoevropského podloží a snaží se „zaujmout cizince, aby tuto knihu četl s týmž zájmem, jako čte nebo četl o Řecích nebo Afričanech a Indech“. Český čtenář, který se s Eliadovými statěmi seznámí, bude nucen uznat, že se mu to podařilo.

skrýt popis