Pompejan

První století po Kristu Římská říše je na vrcholu své slávy a její rozsáhlé území sahá od Atlantského oceánu až do Orientu. Bývalý otrok Lucius Caecilius Aphrodisius z kampánského města Pompejí, rušného obchodního střediska a přepychového sídla římských boháčů, se stává svědkem tajuplné série vražd, které převrátí jeho dosavadní život naruby. Osud ho zavede do Říma, kde tou dobou vládne rozmařilý císař Nero. Zažije lásku i nenávist, zbohatne a seznámí se s významnými osobnostmi, zúčastní se proslavených opulentních římských hostin. Štěstí je však vrtkavé, a tak se Pompejan nakonec vrací do rodného města, aby unikl intrikánskému prostředí sice oslnivé, ale nebezpečné metropole. A tehdy narazí na záhadné proroctví týkající se zániku města Pompejí…Ukázka z textuAphrodisius vytáhl patrona na ulici, rozhlížel se a hledal pomoc. Lité chvátali kolem něho, ale nevěnovali mu pozornost: každý se zajímal jen sám o sebe. Aphrodisius se zoufale rozplakal, a když položil svého pána na dlažbu a holýma rukama mu stíral tenounký pramínek zaschlé krve, který zanechal stopu od Serenových úst k bradě, objevil něco strašného: v patronově hrdle trčela dýka, zabodnutá až po rukojeť. Aphrodius se roztřásl. Opatrně, jako by to bylo žhavé železo, se dotkl prohnuté rukojeti, pak ji sevřel, vytáhl dýku a hodil ji do hořícího domu. V té chvíli Serenus slabě zasténal. Jeho pán žije! Žije! Aphrodisius by to nejraději zakřičel z plných plic. Serenus otevřel oči, ale jen natolik, že mu byly vidět zorničky. Podle vrásek na čele se dalo soudit, že ho to stojí spoustu sil. A pak se pokusil promluvit. „Pane,“ zašeptal Aphrodisius. „Co se stalo?“ Odpovědí mu byl nesrozumitelný chropot. Serenus opět přivřel víčka, ale jeho rty se pohybovaly dál: „Popidius Pansa.“ Ano, Aphrodisius slyšel ta slova naprosto zřetelně.

skrýt popis