Román o Tristanovi a Isoldě Joseph Bédier

Zpracování prastaré keltské pověsti o věčné lásce, která rozbíjí všechny předsudky i středověkou nerozlučitelnost manželství. Autor pronikl dlouhými studiemi i básnickou fantazií do tragického jádra příběhu spočívajícího v protikladu lásky a utrpení a konfliktu povinnosti a touhy po plném citovém životě.

Bédier vytvořil na základě dochovaných zlomků, především pak z Béroulovy verze, rekonstrukci tristanovské pověsti, její nejstarší písemné podoby ve Francii a vydal ji v moderní francouzštině r. 1900. Jeho Román o Tristanovi a Isoldě – syntéza vědecké přesnosti a tvůrčí básnické intuice – zbavuje legendu nánosu staletí a citlivě ji přibližuje modernímu čtenáři.

Původně lidová pověst o lásce Tristana, synovce krále Marka z Cornwallu a Isoldou, královou nevěstou, je nejznámější památkou středověké francouzské literatury.

Tristan je pověřen králem, aby přivedl z Irska jeho krásnou plavovlasou nevěstu, ale při dlouhé plavbě oba mladí lidé omylem vypijí kouzelný nápoj, určený pro svatební noc Isoldy a krále, a od tohoto okamžiku jsou oba spojeni nezrušitelným poutem lásky silnější než smrt. Poetickým jazykem vyjadřuje tato legenda obecně lidský ideál, touhu člověka po absolutním citu, po lásce, která nakonec vítězí i nad smrtí. Román francouzského literárního teoretika (1864-1938) je syntézou vědecké přesnosti a tvůrčí intuice, která tuto středověkou ódu na lásku citlivě přibližuje modernímu čtenáři.

[podle francouzského originálu ... přeložil K. Šafář ; obrazy nakreslil a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Guth]

skrýt popis