Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 22/2017

Nové číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny obsahuje texty, které propojují předměty zájmu a metody dějin umění a filmové vědy. Obě tyto uměnovědné disciplíny v posledních letech čerpají cennou inspiraci z oblasti vizuálních studií, mediální archeologie a dalších mezioborových přístupů, což se zrcadlí i v jednotlivých příspěvcích tohoto tematického čísla. François Albera se v textu Za epistemiologií montáže zabývá montáží nikoliv jako konkrétním filmovým postupem, ale jako širším, různorodě strukturovaným dobovým diskursem. Matěj Strnad sleduje ve své studii různé verze filmu Anémic Cinema Marcela Duchampa, aby své bádání završil otázkami po charakteru filmového díla a tvorbě filmového kánonu. Tomáš Pospiszyl se ve svém textu věnuje raným kolážím Jiřího Koláře a zkoumá, do jaké míry byly zprostředkované filmovými postupy. Esej Václava Krůčka se zaměřuje na pojetí pohybu času či jeho nehybnosti ve filmu Zvětšenina režiséra Michelangela Antonioniho. Text Kateřiny Svatoňové nahlíží dílo současných českých umělců a umělkyň – Zbyňka Baladrána, Barbory Kleinhamplové, Tomáše Svobody a Adély Babanové – skrze poznatky německé filozofie a teorie médií. Číslo Sešitu uzavírají recenze na knihy Artificial Darkness Noama M. Elcotta a antologii Medienwissenschaft, kterou sestavily Kateřina Krtilová a Kateřina Svatoňová.

skrýt popis